Vše o elektrolytech

Koně, stejně jako lidé, se potí, aby snížili tělesnou teplotu, která se zvyšuje při práci svalů, s rostoucí okolní teplotou nebo jako reakce na stres. Elektrolyty (soli) jsou minerály, které ve vodě vytvářejí nabité částice, tzv. ionty. Jsou nedílnou součástí tělních tekutin a ovlivňují elektrický náboj buněk v závislosti na koncentraci iontů uvnitř a vně buněčné membrány.

Tento jev hraje důležitou roli v mnoha buněčných funkcích, včetně udržování rovnováhy tekutin, svalové kontrakce a přenosu nervových impulsů. Při pocení tělo uvolňuje tělní tekutiny přes potní žlázy – kůň ztrácí chlorid, sodík, draslík a menší množství vápníku a hořčíku. Tělesné tekutiny je třeba udržovat v určité koncentraci (osmolaritě), takže při ztrátě vody a elektrolytů dochází ke změně osmolarity, k nerovnováze solí a tím k narušení funkce tkání a orgánů.

To může vést k celkové i svalové únavě, snížené koncentraci a zhoršené koordinaci – což jsou všechno velmi nepříznivé faktory pro každého koně, obzvlášť pro ty, kteří podávají výkon po delší dobu nebo několik dní v kuse, jako jsou vytrvalostní koně nebo koně soutěžící v military. Představte si účinky kocoviny u lidí, která je z velké části způsobena dehydratací – tak se může cítit i kůň, který při pocení ztratil tekutiny a elektrolyty!

Tělo sleduje hladinu sodíku v tělních tekutinách, takže při ztrátě vody se koncentrace sodíku zvyšuje a spouští se mechanismus žízně. Paradoxně však podání samotné vody může problém zhoršit, protože se tím sodík naředí, což ukončí pocit žízně, i když je tělo stále dehydratované. Zároveň jsou ledviny nuceny vylučovat vodu, dokud se koncentrace sodíku nevrátí k normálu – problém se tím ještě prohlubuje.

Nejúčinnějším způsobem, jak nahradit ztrátu tekutin, je tedy podání roztoku vody a elektrolytů ve stejné koncentraci (osmolaritě), jaká je v tělních tekutinách – tzv. izotonický roztok. Ten pomáhá tělu rehydratovat se, aniž by narušil rovnováhu sodíku a potlačil pocit žízně.

Většina koní na plnohodnotné stravě (kvalitní krmivo a píce) a v lehké až střední zátěži dostává dostatek elektrolytů, přičemž případné menší nedostatky lze pokrýt podáním 1–2 polévkových lžic (25–50 g) kuchyňské soli denně nebo volným přístupem k solnému lizu. Protože se elektrolyty ztrácejí hlavně potem, jejich potřeba se ale může výrazně zvýšit při delší nebo intenzivnější zátěži, zejména za teplého a vlhkého počasí.

Například kůň může ztratit 10–15 litrů potu za hodinu, přičemž každý litr obsahuje asi 10 g elektrolytů. Izotonický roztok ale obsahuje pouze 1 g elektrolytů na litr, takže by kůň musel vypít velké množství, aby nahradil ztrátu. U vytrvalostních koní může ztráta během dvoudenního závodu činit až 500 g, což by normální stravou trvalo 5 až 10 dní doplnit bez dalších doplňků.

Elektrolytové doplňky tedy jasně pomáhají doplnit ztracené elektrolyty a umožňují efektivní a bezpečnou rehydrataci. Ideální složení by mělo odpovídat poměru solí ztracených potem – dobrým vodítkem je, že součet sodíku a draslíku by měl přibližně odpovídat množství chloridů.

Dále by měl doplněk obsahovat malé množství vápníku a hořčíku a také cukr, obvykle dextrózu (glukóza), která zlepšuje chuť a urychluje vstřebávání elektrolytů ve střevech. Někteří doporučují domácí směsi kuchyňské soli (chlorid sodný) a „Lo-Salt“ (chlorid sodný a draselný), ale známé značky, jako např. Aqua-Aide, obsahují kombinaci solí ve správném poměru a formě, které jsou pro koně snadno vstřebatelné.

Jak jsme si řekli, izotonický roztok elektrolytů ve vodě je ideální k co nejrychlejší rehydrataci a měl by být podán ideálně do jedné hodiny po zátěži nebo pocení. U vytrvalostních koní může být podáván i během závodu na veterinárních kontrolách.

Většina doplňků uvádí návod na přípravu roztoku, ale koně jej nemusí chtít vždy pít. Izotonický roztok by měl být chuťově přijatelnější než hypotonický (slabý) nebo hypertonický (příliš slaný). Pro zlepšení chuti lze přidat např. jablečný džus nebo vodu z řepy – každá možnost, která koně povzbudí k pití, se počítá.

Pokud kůň nechce elektrolytový roztok pít, lze doplňky podat s krmivem nebo injekční stříkačkou přímo do tlamy. V takovém případě je naprosto zásadní, aby bylo krmivo vlhké a kašovité a kůň měl neomezený přístup k čerstvé vodě. Lze použít např. mokrou řepnou řízku s trochou vojtěšky nebo řezanky, bezpečně podávanou ihned po zátěži nebo během závodu.

Elektrolyty jsou hygroskopické (přitahují vodu), takže pokud jsou podány bez dostatečného množství vody, mohou zhoršit dehydrataci, protože nasají tekutinu z okolních tkání. To je zvlášť důležité u vytrvalostních koní, kteří dostanou pastu na veterinární kontrole a následně se jim nepodaří napít – jejich stav se pak může ještě zhoršit.

Elektrolyty nelze „předzásobit“, protože tělo si je neukládá, ale má smysl je podat před soutěží, aby kůň nezačínal s deficitem. Elektrolyty zůstávají v těle zhruba čtyři hodiny, než je přebytek vyloučen ledvinami, takže načasované podání krmiva s elektrolyty nebo izotonického roztoku v den závodu je vhodné.

Nezapomínejme ani na vliv cestování na hydrataci – při dlouhých cestách je vhodné každé dvě hodiny nabídnout vodu nebo izotonický roztok, aby nedošlo k deficitu ještě před začátkem soutěže.

Výzkum prokázal, že správné podání kvalitních elektrolytů před a během středně těžké až intenzivní zátěže může prodloužit dobu, než se kůň unaví, až o 23 % – to znamená, že kůň může pracovat o 23 % déle, než se projeví únava.

Dále bylo prokázáno, že pokud koně dostanou elektrolyty do hodiny po výkonu, zlepší se jejich regenerace a jsou schopni podat stejný výkon i druhý a třetí den. To je zásadní pro sportovní koně, ale ukazuje to, že každý kůň, který se potí, může mít z elektrolytového doplňku užitek.